STATEČNOST
Jsem statečná?
Statečnost.
Co to je?
Je to to, když se člověk odstěhuje od rodičů?
Nebo to, že zvládne výchovu tří či čtyř dětí daleko od domova?
Či „jen“ trhání zubu? A co dokonce bez injekce?
Na tuto úvahu mne přivedla kamarádka poté, co jsem se na sociálních sítích LITOVALA, že mi můj dvorní zubař – opravdu odborník na svém místě, který mi spravil většinu dodrbaných zubů od předchozích „odborníků“ – vytrhl sedmičku vpravo nahoře. Předtím v čekárně, kde jsem čekala, až zabere znecitlivující injekce, proběhla debata s dalšími bolestí zubů postiženými. Paní mne uklidňovala, že to nic není, že je to s injekcí brnkačka, že zubař je statný muž a půjde mu to levou zadní. Já jí po předchozí zkušenosti se zubní lékařkou ženou namítala, že posledně před asi deseti lety mne to hodně bolelo. No joooo, ženy jsou na trhání horší....prej.
„Uvidíte.“
Tak jsem teda VIDĚLA.
Detaily vynechám, nebylo by to příjemné čtení.
I pan doktor se zpotil na čele, když po vytržení tří kořenů zjistil, že patřím mezi menší procento populace se čtyřmi kořeny a ještě k tomu drží jak klíště. Takže nadvakrát. Já i přes injekci hekala celkem vydatně a naprosto si neumím představit tento zákrok bez umrtvující látky i přesto, že je to nějakej utrejch, se kterým se tělo někdy blbě vyrovnává.
Ani mne to neminulo. Celé odpoledne jsem byla jak připitomělá, na noc jsem si vzala to růžový kulatý, abych se v klidu vyspala a ještě i druhý den meditovala. Seděla, ležela, mixovala a......psala.
Člověku je blbě doma samotnému, když je mu blbě, tak jsem projížděla novinky na facebooku a když už jsem to celé projela asi pětkrát, už jsem se prostě musela SVĚŘIT a nechat se LITOVAT. No a na to konto jsem se od té kamarádky dočetla, že jsem STATEČNÁ......
Četla jsem ta dvě slova „jsi statečná“ několikrát za sebou a slzy jak hrachy se mi kutálely po tváři.
Opravdu jsem statečná?
Co to slovo vlastně obnáší?
Před očima mi defilovaly vzpomínky na můj celkem barevný život a musela jsem jí dát zapravdu.
Kde jsem ale teda přišla k přesvědčení, že jsem „vaječná“ (choulostivá)???
A jak to, že jsem toto tvrzení přijala za své a toto o sobě dobrovolně hlásala???
A co vy?
Taky jste přejaly tvrzení některé z autorit v dětství?
Chcete se podělit?
P.S.: S vytrženým zubem se pravděpodobně uzavřela moje asi 40letá etapa života. V poslední době jsem si vyřešila několikero kostlivců v oblasti vztahů s nejbližšími a ten zub velmi intenzivně vnímám jako zhmotnění toho špatného, čeho jsem se ve svém životě konečně zbavila.
A to se vyplatí :-)
