Na silnici....
Na silnici
Každým rokem se od dubna do listopadu vyskytuje na silnicích podivná parta člověků. Vyznačují se minimálně jedním kusem oděvu ostře oranžové barvy. Dva z nich nosí třímetrové žlutočerné cosi, co v pravidelných vzdálenostech staví na kovovou nivelační podložku na okraji silnice a třetí nejhlavnější a nejdůležitější je vybaven poměrně velkým třínohým stativem se strojem za mnoho tisíc korun, takto optickým nivelačním přístrojem.
Seznamte se. Zeměměřič obecný alias geodetus obecnus.
A protože tito tři lidi jsou velmi ohrožený druh, doplňuje každou takovou partu čtvrtá figurka zajišťující bezpečnost. V naší jednotce já.
K této práci jsem se dostala pár měsíců po seznámení s přítelem, když na začátku sezony hledal zaměstnance. Vzala jsem to jako křest ohněm. Buďto ho po pár dnech pošlu do pryč, nebo zvládneme být spolu čtyřiadvacet hodin imrvére – v práci, mimo práci, ve dne, v noci. Bé je správně. Jsme spolu jedenáctým rokem, přičemž devátým rokem s nimi pracuju. (loni a předloni jsem kvůli zdravotnímu stavu musela zůstat doma na nemocenské)
A tu se dostávám k meritu věci.
Buďto jsem si prvních osm let práce nevšimla, že auta řídí individua, pro které je problém pochopit, že na silnici nejsou sami, anebo se opravdu v posledních dvou letech výrazně zhoršili řidiči většiny čtyřstopých vozidel. O dvoustopých se teď bavit nebudeme, to je naprosto odlišná sorta lidí.
Abych to trochu vysvětlila.
Zeměměřické party se pohybují na okraji silnice a protože tvoří poměrně dlouhou překážku pro jeden jízdní pruh, je potřeba dávat vědět řidičům toho příslušného jízdního pruhu, že mají ve směru své jízdy ubrat plyn a zpomalit, aby v případě nutnosti zastavili na co nejkratší vzdálenosti.
Tady jsou dvě možnosti.
První - že osoba zajišťující bezpečnost kolegům (v tomto případě já) jde jako předvoj, na vozíčku vepředu vozí značky PRÁCE NA SILNICI, PŘIKÁZANÝ SMĚR OBJÍŽDĚNÍ a tabulku MĚŘICKÉ PRÁCE. V úsecích obzvlášť rušných a náročných používá i červený praporek a brzdí provoz. Ovšem tato metoda nelze použít všude, a tak máme možnost druhou,
a to:
Popojíždím za svojí partou autem, blikám výstražnými světly.
Doposud to vždycky stačilo. Ne tak ale letos. Řidiči objedou blikající auto na okraji silnice, ale do svého pruhu se vrací moc brzo, protože další osoby na silnici neočekávají.
A tak jsme vymysleli zlepšení. Vozíme vzadu na autě plachtu s důležitými informacemi a je to o fous lepší.
Dnes jsme se pohybovali na úzkém velmi frekventovaném úseku, a tak jsme použili první klasickou metodu vozíčku a červeného praporku.
Jeden kamion za druhým, mezitím osobní auta, plná čára.
Mávám praporkem.
Oční kontakt na každého řidiče.
Ukazuji před sebe, že se tam něco děje.
I přesto bylo dost těch, kteří ani nepřibrzdili a pak se velmi divili, když se jim v protisměru vyskytla vozidla a nebylo kam uhnout.
Brzdy.......
Opravdu tam nejsem pro parádu.
Chráním kolegům zadek.
Ale i ten váš.
Abyste mi nesrazili kolegu.
Abyste nezaparkovali v kufru před váma jedoucího auta.
Každý rok se na různých místech republiky pohybuje asi 16 zeměměřičů. 16 živých lidí. Ti všichni nachodí po silnicích pěšky asi 1200km.
Opravdu….