Povídání s Ninou

19.08.2019 18:41

Když jsem před dvěma lety vytvořila svůj první rozhovor, ve kterém jsem vyzpovídala Magdalénu Bergmanovou s její značkou LENABE, netušila jsem, že mi bude tak dlouho trvat, než uzří světlo světa rozhovor další. O to víc mne těší, že na moje otázky odpovídala rychle, uceleně a ještě k tomu s entuziasmem sobě vlastním.

Nina Mlynarczyková, průvodkyně ženskou krásou ve všech jejích podobách

Jak ses dostala k tomu, co děláš, tedy sebelásce?

No, předně nevěnuji se jen sebelásce, je to stavební kámen v celostním pohledu na krásu, kterým ženy provázím :) patří k tomu i ženské cykly, cyklická péče o pleť a cyklické líčení. A kromě toho jsem taky kněžka pro přechodové rituály :) No a přivedla mě k tomu má vlastní cesta, po které už nějakou dobu jdu, a tak jsem se rozhodla o své zkušenosti podělit, protože i já jsem na své cestě potkávala ženy, které mě inspirovaly svým příběhem.

Co všechno jsi na té cestě potkala a kým se inspirovala? (kurzy, kluby, lidi,....)

Všechno začalo on-line summitem Ženy Ženám. Příběh Alice Kirš se mnou rezonoval způsobem, jaký jsem do té doby neznala a pak taky byl ten hlásek v mé hlavě, který opakoval: “Tam prostě musíš!” A tak jsem si ho zaplatila. Spolu s tím pak přišlo zkoumání lektorek, které se summitu účastnily, nejvíce mě ovlivnily Lucka Kolaříková a Barbora Zemanová (tehdy Nádvorníková). Díky Lucce jsem začala chápat, jak pokřivený je můj pohled na sebe sama a díky Báře jsem zase vstoupila do mystérií rituálů a ženských archetypů, které žiju už 7. rokem a nějak si nedovedu představit, že by to mělo být jinak.

To všechno jsou velmi zajímavé momenty. Jak se člověk dostane tam, kam přesně v tu chvíli potřebuje. Ženy ženám jsem taky zachytila, ale nějak mi to v té době nepřišlo důležité. Můžeš přiblížit ten pokřivený pohled na sebe sama? Jak jsi to měla předtím a co sis začala uvědomovat potom?

No, myslím, že to spousta žen zná - pořád mi něco vadilo. Tu špíček, tam vlasy... pořád jsem měla pocit, že nejsem dost, v posilovně jsem makala skoro 7 dní v týdnu, někdy i 4h v kuse a byla jsem posedlá tím, že potřebuju zpevnit tělo... Také menstruace pro mě byla obtěžující nutnost, která bolela... Když jsem si ale uvědomila, co vše moje tělo zvládá, začala jsem pracovat vědomě na změně a začala jsem si vážit svého těla, svého cyklu a tím postupně i sama sebe celkově.

To mystérium rituálů mě taky zajímá. Nějak nevím, co si pod tím mám představit, ale netuším, kolik toho můžeš pustit do světa.....

Rituály jsou úžasná věc, miluju je. Hlavně miluju jejich energii vědomé změny, kterou s sebou nesou. Ono se to nedá úplně popsat, musí se to zažít, navíc každý rituál je trochu jiný a obzvláště pokud jde o rituály na míru, tam tvořím přímo na danou situaci a pro danou ženu. Například loni jsem takto tvořila rituál na ukončení spolupráce. Tvořila jsem si i svůj vlastní rozchodovy rituál, kterým mě provedla má kamarádka a spolu-kněžka. A pak jsou tady rituály spojené s wiccanským kolem roku. Tam to žije určitým způsobem svým vlastním životem, i když jsou určité zákonitosti a záměry, se kterými se pracuje... 

       

Teď pro mne mluvíš skoro mimozemským jazykem. Chtěla bych být muškou malinkou a vidět, jak to celé vypadá a co se tam odehrává…..

Čím Tě inspiruje – učí - Tvoje dcera?

Moje dcera je mou malou-velkou učitelkou. Učila mě vlastně už od samotného početí, které bylo z mé strany zcela vědomé, jen pak mozku chvíli trvalo, než to přijal. Poprvé jsem nahlas vyslovila, že jsem těhotná, když uběhl 4. den a bylo to právě v ženském kruhu pod Bářiným vedením. A jinak mě učí být víc tady a teď, víc se smát, radovat a hlavně lehkosti :)

A taky trpělivosti a laskavosti... No a taky ze mě často tahá hodně nepěkných programů z dětství, kdy mám tendence opakovat vzorce svých rodičů. Největší výzvou pro mě bylo přijmout fakt, že prostě nebudu ta “dokonalá” vymeditovaná matka, které nikdy neujedou nervy. Zase to posunulo sebelásku a sebepřijetí na úplně jiný level :)

Hezky jsi to zhrnula do dvou vět a sama vím, jak těžké je přijmout se celá taková, jaká jsem....

Jak likviduješ vzorce svých rodičů a nahrazuješ je novým softwarem? Můžeš aspoň jeden příklad? 

Likvidace je silné slovo. Vzbuzuje ve mně pocit boje. To je něco, co nedělám. Jakmile totiž vytvoříme tlak, vznikne protitlak. Když se u nějakého takového jednání přistihnu, v první řadě to řeším sama se sebou. Přitulím si svou malou vnitřní Ninku, řeknu jí, že ji moc miluju a že mě mrzí, že si tímto musela projít a naučila se to jako “normální reakci”. Jakmile má malá Ninka dostatek lásky, vracím se k sobě, přijímám fakt, že jsem nechala reagovat utomarický program. Pojmenuju si ho. Jakkoliv. A pak si s ním povídám. Poděkuju mu, že se mi snaží usnadnit mou roli matky, že uznávám jeho přítomnost, ale nadále už ho nepotřebuju a požádám ho, aby odešel. A pojmenuju si a vytvořím program nový. Je zkrátka potřeba nebrat to smrtelně vážně a trochu si s tím hrát :)

Velmi barvitě jsi to popsala. Četla jsem předchozí odpověď mnohokrát a určitě se nad tím budu ještě dlouho zamýšlet. Jak budu se svou malou Helenkou mluvit, až to bude potřeba.
Působíš na mne jako tak trochu z jiného světa, jak mluvíš úplně samozřejmě o věcech mezi nebem a zemí, které mnoho lidí ani netuší. A mimo všechno tohle vím o Tvém energetickém napojení a vizích.

Jak to vnímáš Ty, je to dar?