Dnes kutilkou

Dnes kutilkou

Na umyvadle mám pořád spoustu kosmetiky. Umyvadlo docela velké, ale i přesto je na něm čím dál víc věcí od kosmetiky přes zubní pastu, pěnu na holení až po mýdlo. A pořád se tam tak nějak hodně....ale fakt hodně.....práší. Asi to mám z dospívání, nebo výchovou....nebo jsem prostě časem dospěla k tomu, že se šetřím. Šetřím prací, časem, penězi, dokážu přežít i s minimem jídla, když o něco jde. Jako onehdá …..

Přijela jsem z Prahy nějak po obědě, už tak trochu nemocná a docela vyčerpaná. Že mi před barákem stojí auto, kterému se v mrazech nechce startovat, jsem věděla (dokonce jsem byla přesvědčená, že mu odešla baterka) a pěšky se mi nikam nechtělo. Taky bych to nemusela udýchat s tou mužskou smrtelnou na sedm :-D A tak jsem zrevidovala moje chudé zásoby. No.....moc toho opravdu nebylo, ale trocha hladké mouky ano, polohrubá i špaldová taky, trocha hrubé krupice v dóze, olej, rum, dvoje kvasnice ještě samy z lednice neodešly, dva litry mlíka, šest vajec, máslo, domácí pomerančová marmeláda, cukr a sůl mívám běžně, v mrazáku jsem objevila dvoje krabí tyčinky, kde by maso jeden hledal lupou, ale v případě nemnoha možností skvělá volba, a asi litr a půl zamraženého vývaru. Jo, zapomněla jsem na vaničku tvarohu, sáček mrkve a kousek hořké čokolády. Jupííííí.....čokoládička ve mně zahučela natošup a zlepšila mi náladu. Pak jsem se usnesla, že si upeču bagety ze zbytku hladké mouky a dosypu, co najdu (mimochodem ty dvě bagety v celkové váze asi 750 gramů mi vydržely od pondělka do čtvrtka, než dojel miláček z Prahy a dovezl pár čerstvých rohlíků). Během asi 40 minut mi čerstvě upečené bagety rozvoněly byt, s máslem byly naprosto famozní. Během následujícíh pár dnů mi zdravotně bylo čím dál hůř, a tak jsem rozmrazila vývar, do něho nakrájela krabí tyčky, zavařila krupici místo noků (kdo by je taky dělal, když se mi blbě dýchalo, kýchala jsem o život a kapesníky jen lítaly) a v zájmu zachování hmoty – teda bílkovin – jsem do něho prdla tři vejce. Tím jsem se krmila asi tři dny, nějak jsem to přehnala s tou krupicí a byla z toho spíš vývarová kaše, snídani a večeři mi zabezpečily bagety namazané tvarohem a hořčicí (k tomuto mám od dětství občasný vřelý vztah) střídavě s máslem a marmeládou a k tomu jsem vypila několik litrů čisticího čaje, kafe a sem tam kakaíčko. A taky jak jsem vyháněla ty bacily, tak i několik grogů......

V den, kdy měl dojet miláček (po čtyřech dnech sama doma nemocinkaná), jsem dokonce z vypůjčeného vajíčka, polohrubé mouky a zbytku mléka usmažila palačinky i pro něho na uvítanou :-)

No a protože mi hned druhý den po jeho příjezdu bylo o fousíček líp (on je prostě vždycky jinde, když jsem nemocná – no ale poctivě – vždycky v práci), neměla jsem sicflajš a musela „nadzvednout“ tu kosmetiku z umyvadla.

Akučkou jsem si vyvrtala díry do skříně, předtím jsem si pěkně pod dekou v obýváku hrála rovnou s dvojími kleštěmi a dávala dohromady.....aha, tady bych měla popsat, co a jak jsem vymyslela.

Pořád jsem nebyla spokojená s tím prachem mezi kosmetikou, ale soustavně ji vyskládávat a znova skládat mne už taky otravovalo. A tak jsem bádala, vymýšlela, jak by to šlo zaonačit. A samozřejmě z dostupných materiálů. Courali jsme s miláčkem po KIKA nábytku, tam se mi vůůůbec nic nelíbilo, i když teda užuž jsem byla v zoufalství schopná kývnout i na ne přesně to, co jsem si představovala. Jak jsem tam tak stepovala, zčistajasna mne napadlo se jít podívat ještě jinam. Hned vedle byl Baumax, tak jsme razili tam. Tady musím předeslat, že ujíždím na kulaté rohy, kruhy obecně, hrany u poliček skoro nesnáším. V koupelnovém nábytku a doplňcích měli sice lepší ceny než v KIKA, ale zas to vypadalo šíleně hamtácky. Přítul už byl silně nervní z postávání a popocházení, taky z mé nespokojenosti. Ví o mně, že jen tak něco mne neuspokojí a já o něm, že je pro něj mor udělat sto jarních kilometrů na deseti metrech čtverečních. A tu mne osvítila myšlenka jít se projít do kuchyňských potřeb. Jůůůů......nerezové síto s dírkama vypadalo velmi krásně, kulaté, bez hran a už jsem přemýšlela, jak by ho šlo použít na můj projekt. No, moc nešlo, a tak moje oči šmejdily po dalších úžasnostech jako je zaoblený srnčí hřbet na pečení nebo........jůůůů, tady jsou náááádherné podložky pod horký hrnec, koukej! Ze samých koleček svařených dohromady se na polici skvělo pár kýžených kousků. Okamžitě jsem dva drapla.......a dnes konečně zaujímají své místo. Akučka v mých rukou, řetízek pomocí dvojích kleští taky získal správnou délku i napojení, kosmetika je ve vzduchu, Helenka spokojená, miláček ještě spokojenější....

No není na světě krásně?