Cesta ke zdraví nemusí nutně vést přes zdravotnictví
12.04.2021 18:13
Znamená stejný slovní základ - zdraví a zdravotnictví - stejný cíl?
Vy všichni, kteří mě znáte posledních 9 - 10 let, si určitě vybavíte jako první Helenku funící, vzdychající, vesměs se nehýbající
a s častým auauau citoslovcem.
Vůbec netuším, co se před těmi lety stalo. Ještě v roce 2009 jsem skákala přes švihadlo a cca před devíti lety jsem si nedřepla
a neklekla. Kvůli bolestem v koleni. Posléze návštěvou na ortopedii potvrzeným doporučením "nedřepat, neklekat". A s aktivně prodaným
Proenzi 3+. Za lepší cenu než v lékárně... Jak taky jinak...
A prášky od bolesti. Dva roky v kuse. A moc nepomáhaly. Jako - bolest děravého zubu jsem téměř nerozpoznala, ale koleno bolelo i přesto.
I naznala jsem, že doktoři mi fakt nepomůžou a jala se zkoumat, jak si pomoct samodomo.
Na fyzické úrovni se mi bily dvě protichůdné myšlenky. První, že je to potřeba rozhýbat, aby to nebylo horší a horší.
A druhá, že když to bolí, tak to nechce zatěžovat.
I ubrala jsem ze svých aktivit.
Učila se odpočívat a netlačit na sebe.
Bez výčitek svědomí, že se jen válím.
Co myslíte, co udělá aktivní člověk v takovém stavu? Jde mu to odpočívání a nevyčítání samo?
První myšlenka byla nasnadě.
Celý život asi od 15 let pořád samé diety. Musím zhubnout. Tlustá se nebudu nikomu líbit a sama sobě už tuplem ne.
Za posledních pár let - po čtyřicítce - jsem nabrala a kvůli bolestem nemohla cvičit.
Ubírání jídla nepomáhalo. Ač to nevypadá, byla jsem závislá na pohybu. Aerobic, stepaerobic, posilovna, břišní tance,
a s častým auauau citoslovcem.
Vůbec netuším, co se před těmi lety stalo. Ještě v roce 2009 jsem skákala přes švihadlo a cca před devíti lety jsem si nedřepla
a neklekla. Kvůli bolestem v koleni. Posléze návštěvou na ortopedii potvrzeným doporučením "nedřepat, neklekat". A s aktivně prodaným
Proenzi 3+. Za lepší cenu než v lékárně... Jak taky jinak...
A prášky od bolesti. Dva roky v kuse. A moc nepomáhaly. Jako - bolest děravého zubu jsem téměř nerozpoznala, ale koleno bolelo i přesto.
I naznala jsem, že doktoři mi fakt nepomůžou a jala se zkoumat, jak si pomoct samodomo.
Na fyzické úrovni se mi bily dvě protichůdné myšlenky. První, že je to potřeba rozhýbat, aby to nebylo horší a horší.
A druhá, že když to bolí, tak to nechce zatěžovat.
I ubrala jsem ze svých aktivit.
Učila se odpočívat a netlačit na sebe.
Bez výčitek svědomí, že se jen válím.
Co myslíte, co udělá aktivní člověk v takovém stavu? Jde mu to odpočívání a nevyčítání samo?
První myšlenka byla nasnadě.
Celý život asi od 15 let pořád samé diety. Musím zhubnout. Tlustá se nebudu nikomu líbit a sama sobě už tuplem ne.
Za posledních pár let - po čtyřicítce - jsem nabrala a kvůli bolestem nemohla cvičit.
Ubírání jídla nepomáhalo. Ač to nevypadá, byla jsem závislá na pohybu. Aerobic, stepaerobic, posilovna, břišní tance,
tai-či.
Pěší turistika.
A teď nic.
Stres.
Deprese, že mám zas o půl kila víc.
Takhle mě ta kolena fakt neunesou.
Co když mě budou muset vozit na vozíku??
Postupně se k jednomu bolavému koleni přidalo druhé a posléze po čase kyčel. To už bylo fakt vážné.
I začala jsem zkoumat svoje mentální nastavení. Oblasti, ve kterých na sebe tlačím. Oblasti, ve kterých mám v mozku neustálým procvičováním vyryto MUSÍM.
Přemýšlela jsem, co se v mém životě před těmi bolestmi událo a změnilo.
Snažila jsem se to zpracovávat.
A stále bolelo.
V mezičase jsem se pořád na sebe nemohla dívat v zrcadle.
A tak jsem dělala fakt velké mentální kotrmelce.
Hlavně zhubnout, odehčit nohám.
Jako první instituci jsem navštívila SVĚT ZDRAVÍ. Při každé návštěvě vážení (v oblečení! - změna ročního období z jara do léta se na váze projevila, ne tak na mém těle). Tříměsíční program se zapisováním, co jsem snědla a vypila a následná konzultace s terapeutkou.
Ty tři měsíce jsem vysloveně trpěla, ale paní terapeutka byla spokojená s úbytkem váhy.
Svatosvatě jsem si umiňovala, že v tom režimu zůstanu i nadále. Ale kdežeeeee... Když není bič nade mnou. A tak se váha po několika měsících vyšplhala téměř do počátečního stavu.
NATURHOUSE jsem objevila asi o rok později. Vyšetření, vážení, nějaké doplňky stravy...a po týdnu úbytek asi 4 kg, z toho 2 kg tuku. To jsem byla nadšenáááááá. Ale ne dlouho. Změnila jsem místo působení a nová paní na jiném místě měla do té první daleko.
V roce 2015 jsem se účastnila SPIRITUAL CAMPu s Markem Dzirasou a kromě všech aktivit, které jsem zvládala tu líp, tu hůř, jsem se potkala s OKG. Paní měla auto oblepené obrázky, jak vypadala předtím a jak zhubla pomocí doplňků OKG několik desítek kilogramů.
I nedalo jí moc práce mě přesvědčit, že to pomůže i mně.
Velmi to zkrátím.
Ani po půl roce mě neubylo, naopak jsem měla pocit i podle oblečení, že přibylo.
Byla jsem frustrovaná.
Kolena, kyčel i páteř pořád bolely a já jim to neulehčovala.
A tak jsem v nouzi nejvyšší objevila BICOM.
I tam mi paní říkala, že mi to pomůže. Přesvědčovala jsem sama sebe, že jo, ale byli jsme tam jen pracovně, takže
pár sezení a stěhování domů.
Tady jsem viděla doposud největší účinek, ale bolet nepřestalo a nezhubla jsem.
Na to následoval očistný program FOREVER LIVING PRODUCTS. Byla jsem nadšená z jejich 9denních odlehčovacích programů, ale ani díky nim jsem neubrala na váze.
HERBALIFE byla další stanice. Koktejly mi chutnaly a opět jsem se přesvědčovala, že je mi dobře.
Vlastně jsem se pořád přesvědčovala, že jsem víceméně zdravá, ale reflux a překyselení žaludku jsem řešila práškama,
protože mi na to nic jiného nefungovalo. A taky jsem byla imrvére zavodněná. Když jsem ty prášky nebrala tři dny (zapomněla je doma a jela do práce), bylo mi kyselo až na půdu. A to jsem ještě nezmínila, že kvůli tomu jsem zkoumala všechno jídlo,
které a kdy mi dělá dobře a po kterém a kdy je mi zle.
Mezitím jsem se opět po šesti letech šla ukázat panu ortopedovi. Kromě toho, že mi řekl něco o artritidě druhého stupně,
mi napřed z kolene vytáhl vodu a o dva týdny později píchl nějakou injekci. Kdyby mě tak nebolelo, asi bych ho kopla někam.
Tři dny jsem nemohla téměř chodit...
A to byla poslední kapka, kdy jsem celé zdravotnictví odepsala. Mezitím jsem ještě byla i na revmatologii, ale po prášcích
od té hodné paní jsem měla tři měsíce tak silný kašel, že se mi bolestí otřásala celá záda, nemohla jsem udýchat ani pár schodů a bylo mi fakt velmi blbě.
V té době mi úplně náhodným vyšetřením na interně objevili v plicích vodu a zas mi cpali prášky horem spodem.
Prej už nafurt...
Až přišel loňský rok a s ním pár konzultací a terapií na dálku. Ty čarodějky mi způsobily velké AHA momenty, když mě na terapiích přenesly do dětství a odkrývaly jsme moje traumata. Bolesti téměř nepolevily, ale prášky na reflux jsem přestala brát.
Sice mi pořád nebylo úplně dobře, ale dalo se to snést.
A ve stejném loňském roce jsem se potkala s jednou dámou. Byla příjemná, usměvavá a cítila jsem se s ní hezky.
A tak když jednoho krásného dne psala na facebook, že jede do Brna, zatoužila jsem se s ní vidět.
A tady se datuje zlepšení mého zdravotního stavu po všech stránkách.
Jak jsem před dvěma lety chtěla aspoň jedničku invalidní důchod a nedostala ho, tak teď po třech měsících
na balančních doplňcích stravy zas zvládám spoustu věcí i pohyb líp. Ta krásná dáma mi udělala balanční test z kapky krve,
poslala na rozbor 11 mastných kyselin, zjistili jsme, že mám téměř nepropustnou buněčnou membránu a vysoký poměr kyselin, a tak ladím.
A mezitím zjišťuji, kolika lidem (i psům) už to pomohlo a dokonce i na nemoci, se kterými si zdravotnictví neumí poradit (artroza, cukrovka, roztroušená skleroza, astma a další nemoci)
U mne konkrétně: mnohem líp se mi chodí
zvládla jsem vyjít 127 schodů na věž v rámci svatebního focení a udýchala jsem to
úplně v pohodě pomáhám vnoučatům uklízet kostky a vláčky
úplně v pohodě v předklonu stříhám na zemi látky
reflux mě zlobí fakt jen občas a málo
povrchové bušení srdce spolu s pocením jsem měla naposled na podzim loňského roku
hlava se mi netočí a ještě loni jsem to intenzivně řešila
cítím se splasklejší a lehčí (nevážím se)
mám se raději, i když mi zrcadlo odráží pořád to samé, co posledních pár let
Kafe vařím pořád a návštěvy miluju. Tak přijďte a viďte :-)
Pěší turistika.
A teď nic.
Stres.
Deprese, že mám zas o půl kila víc.
Takhle mě ta kolena fakt neunesou.
Co když mě budou muset vozit na vozíku??
Postupně se k jednomu bolavému koleni přidalo druhé a posléze po čase kyčel. To už bylo fakt vážné.
I začala jsem zkoumat svoje mentální nastavení. Oblasti, ve kterých na sebe tlačím. Oblasti, ve kterých mám v mozku neustálým procvičováním vyryto MUSÍM.
Přemýšlela jsem, co se v mém životě před těmi bolestmi událo a změnilo.
Snažila jsem se to zpracovávat.
A stále bolelo.
V mezičase jsem se pořád na sebe nemohla dívat v zrcadle.
A tak jsem dělala fakt velké mentální kotrmelce.
Hlavně zhubnout, odehčit nohám.
Jako první instituci jsem navštívila SVĚT ZDRAVÍ. Při každé návštěvě vážení (v oblečení! - změna ročního období z jara do léta se na váze projevila, ne tak na mém těle). Tříměsíční program se zapisováním, co jsem snědla a vypila a následná konzultace s terapeutkou.
Ty tři měsíce jsem vysloveně trpěla, ale paní terapeutka byla spokojená s úbytkem váhy.
Svatosvatě jsem si umiňovala, že v tom režimu zůstanu i nadále. Ale kdežeeeee... Když není bič nade mnou. A tak se váha po několika měsících vyšplhala téměř do počátečního stavu.
NATURHOUSE jsem objevila asi o rok později. Vyšetření, vážení, nějaké doplňky stravy...a po týdnu úbytek asi 4 kg, z toho 2 kg tuku. To jsem byla nadšenáááááá. Ale ne dlouho. Změnila jsem místo působení a nová paní na jiném místě měla do té první daleko.
V roce 2015 jsem se účastnila SPIRITUAL CAMPu s Markem Dzirasou a kromě všech aktivit, které jsem zvládala tu líp, tu hůř, jsem se potkala s OKG. Paní měla auto oblepené obrázky, jak vypadala předtím a jak zhubla pomocí doplňků OKG několik desítek kilogramů.
I nedalo jí moc práce mě přesvědčit, že to pomůže i mně.
Velmi to zkrátím.
Ani po půl roce mě neubylo, naopak jsem měla pocit i podle oblečení, že přibylo.
Byla jsem frustrovaná.
Kolena, kyčel i páteř pořád bolely a já jim to neulehčovala.
A tak jsem v nouzi nejvyšší objevila BICOM.
I tam mi paní říkala, že mi to pomůže. Přesvědčovala jsem sama sebe, že jo, ale byli jsme tam jen pracovně, takže
pár sezení a stěhování domů.
Tady jsem viděla doposud největší účinek, ale bolet nepřestalo a nezhubla jsem.
Na to následoval očistný program FOREVER LIVING PRODUCTS. Byla jsem nadšená z jejich 9denních odlehčovacích programů, ale ani díky nim jsem neubrala na váze.
HERBALIFE byla další stanice. Koktejly mi chutnaly a opět jsem se přesvědčovala, že je mi dobře.
Vlastně jsem se pořád přesvědčovala, že jsem víceméně zdravá, ale reflux a překyselení žaludku jsem řešila práškama,
protože mi na to nic jiného nefungovalo. A taky jsem byla imrvére zavodněná. Když jsem ty prášky nebrala tři dny (zapomněla je doma a jela do práce), bylo mi kyselo až na půdu. A to jsem ještě nezmínila, že kvůli tomu jsem zkoumala všechno jídlo,
které a kdy mi dělá dobře a po kterém a kdy je mi zle.
Mezitím jsem se opět po šesti letech šla ukázat panu ortopedovi. Kromě toho, že mi řekl něco o artritidě druhého stupně,
mi napřed z kolene vytáhl vodu a o dva týdny později píchl nějakou injekci. Kdyby mě tak nebolelo, asi bych ho kopla někam.
Tři dny jsem nemohla téměř chodit...
A to byla poslední kapka, kdy jsem celé zdravotnictví odepsala. Mezitím jsem ještě byla i na revmatologii, ale po prášcích
od té hodné paní jsem měla tři měsíce tak silný kašel, že se mi bolestí otřásala celá záda, nemohla jsem udýchat ani pár schodů a bylo mi fakt velmi blbě.
V té době mi úplně náhodným vyšetřením na interně objevili v plicích vodu a zas mi cpali prášky horem spodem.
Prej už nafurt...
Až přišel loňský rok a s ním pár konzultací a terapií na dálku. Ty čarodějky mi způsobily velké AHA momenty, když mě na terapiích přenesly do dětství a odkrývaly jsme moje traumata. Bolesti téměř nepolevily, ale prášky na reflux jsem přestala brát.
Sice mi pořád nebylo úplně dobře, ale dalo se to snést.
A ve stejném loňském roce jsem se potkala s jednou dámou. Byla příjemná, usměvavá a cítila jsem se s ní hezky.
A tak když jednoho krásného dne psala na facebook, že jede do Brna, zatoužila jsem se s ní vidět.
A tady se datuje zlepšení mého zdravotního stavu po všech stránkách.
Jak jsem před dvěma lety chtěla aspoň jedničku invalidní důchod a nedostala ho, tak teď po třech měsících
na balančních doplňcích stravy zas zvládám spoustu věcí i pohyb líp. Ta krásná dáma mi udělala balanční test z kapky krve,
poslala na rozbor 11 mastných kyselin, zjistili jsme, že mám téměř nepropustnou buněčnou membránu a vysoký poměr kyselin, a tak ladím.
A mezitím zjišťuji, kolika lidem (i psům) už to pomohlo a dokonce i na nemoci, se kterými si zdravotnictví neumí poradit (artroza, cukrovka, roztroušená skleroza, astma a další nemoci)
U mne konkrétně: mnohem líp se mi chodí
zvládla jsem vyjít 127 schodů na věž v rámci svatebního focení a udýchala jsem to
úplně v pohodě pomáhám vnoučatům uklízet kostky a vláčky
úplně v pohodě v předklonu stříhám na zemi látky
reflux mě zlobí fakt jen občas a málo
povrchové bušení srdce spolu s pocením jsem měla naposled na podzim loňského roku
hlava se mi netočí a ještě loni jsem to intenzivně řešila
cítím se splasklejší a lehčí (nevážím se)
mám se raději, i když mi zrcadlo odráží pořád to samé, co posledních pár let
Kafe vařím pořád a návštěvy miluju. Tak přijďte a viďte :-)